© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

23. 6. 2014

Blogger TAG (Deset věcí o mně, otázky blogerů)

Přeji vám krásné pondělí a s ním i úspěšný start do nového týdne :),
po včerejším vylití si svého nemocného srdíčka (no to je ale škaredé slovní spojení), píši jeden pozitivnější článek. Ono, i ten předchozí lze brát pozitivně, však jsem to už vysvětlovala :). Každopádně dnes poprvé píši z úplně jiného soudku, protože jsem měla tu čest (?) být nominována na Blogger TAG. Dozvěděla jsem se to poté, co jsem po dvou týdnech zápolení sama se sebou konečně zapnula internet a podívala se na blog. V té krátkodobé depresi mě ani nijak netížilo, že blog stojí. A za vytáhnutí z té tmavé díry chci poděkovat právě Míši Vavřinové z blogu Tisíce životů, která mě zároveň nominovala na již zmiňovaný TAG. Inu, pokusím se tedy odpovědět :). 


I TAG má svá pravidla, jak jsem zjistila, tak je sem hodím (teda, neměl by je někdo uzákonit? Pardon, já už vidím zákoníky všude :D)

Pravidla 
1. Pověz o sobě 10 věcí. 
2. Odpověz na 10 otázek blogera, který tě nominoval. 
3. Nominuj x blogerů, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů. 
4. Vymysli 10 otázek pro ty, které nominuješ. 
5. Informuj blogery, že jsi je nominovala.


 Tak já tedy začnu, ať už nezdržuji.


 * * * * * * * * *

1. Pověz o sobě 10 věcí.

No, tak to jsi mi Míšo dala docela zabrat. Tak dobře, já na něco přijdu.
  • Rozjezd na úvod - bude mi dvacet a zhubla jsem kvůli maturitě čtyři kila.
  • Miluju jídlo a rituální přejídání se Nutellou (mňam!)
  • Už osm let, 1920 dní, 9 hodin denně se starám o naši farmu (a už mi to leze příšerně na nervy).
  • Nikdy jsem nejezdila na kolečkových bruslích (ale já to napravím! :D)
  • Dva roky na gymplu jsem se flákala a dělala problémy a pak přišel Buddha a ukázal mi cestu (díky Martino)
  • Miluju černého mopse a jednou si jej pořídím (právě je vše ve fázi lehkého přesvědčování mého přítele)
  • S přítelem jsme nikdy neměli první rande (a můžu za to já)
  • Pravidelně a pořád dokola poslouchám vystoupení Karla Hynka a Miloše Knora z pořadu Na stojáka
  • Jsem češtinářský maniak, každého kolem mě, který mluví nespisovně, neustále opravuji (omlouvám se Kubo, rodino a spolužáci) :D
  • Obdivuji práci mého přítele a snažím se ji trošku pochopit abych se dokázala zorientovat v řeči, kterou když mluví, tak mu vůbec nerozumím ("ano miláčku, právě jsme utěsňovali vložky a ložiska v...." /strašně složité slovo, které neumím ani napsat, natož vyslovit/)

  * * * * * * * * *

Tak, 10 nesmyslů o mně už víte, tak nyní samotné úkoly pro mě určené. Nejdřív bych uvedla do pořadí otázky, které na mě byly sesypány Míšou. A jsou vskutku zapeklité (tedy aspoň pro mě).


1. Která knížka tě jako první opravdu zaujala (pokud nepočítáme pohádky, které nám četli rodiče před spaním)? 
2. Je nějaká vlastnost, kterou u knižních postav vždycky nemůžeš vystát?
3. Míváš rozečtených víc knížek najednou? Pokud ano, musí splňovat nějaké podmínky? 
4. Máš raději vůni nových nebo již používaných knížek? 
5. Stalo se ti někdy, že bys nad knížkou strávila celou noc? Která to byla? 
6. Kde si nejraději čteš?
7. Posloucháš u čtení hudbu, jakou? 
8. Se kterou knižní postavou by sis vyměnila život? 
9. Jak moc je pro tebe důležitá obálka knížky? 
10. Jaké jsou tvé cíle spojené s blogem?


  * * * * * * * * *

Tak, otázky položeny, pustím se do odpovědí. Tři, dva, jedna... Teď!

1. Která knížka tě jako první opravdu zaujala (pokud nepočítáme pohádky, které nám četli rodiče před spaním)? 
Tak toto je zvláštní, ale hodně těžká otázka. Mně mamka vlastně nikdy nečetla, mamka si četla se mnou. Od čtyř let jsem ovládala čtení a naopak já jsem předčítala své mladší setře, která se díky tomu na zápisu do první třídy předvedla s básní o dvanácti slokách. V ten den zůstaly učitelky i mamka s otevřenou pusou. A sestra jen nechápavě řekla: "No co, to mi četla Ája." Ale to jsem odbočila. :D První knihou, která mě zaujala doopravdy, byla encyklopedie. Doteď se smiřuji s představou, že mamka mě chtěla nechat studovat a poznávat svět skrz knihy. Samozřejmě jí za to děkuji, ale nesnažila ses milá maminko vyhnout povinnostem rodičů a otázce typu: "Mamí, kde se berou děti?" Ona encyklopedie mi to osvítila dostatečně. A tou vzdělávací knihou byla Encyklopedie otázky a odpovědi od Briana Williamse. Z roku 1900! Těch několik set stran jsem čítávala pořád dokola, nahlas, potichu, sestře... Vlastně ona kniha leží v knihovně, má tam čestné místo hned vedle knih od Chrise Cartera, a je značně poničená, v dezolátním stavu, oblepená lepicí páskou. To byla moje první nejoblíbenější a nejmilovanější kniha. A abych se zmínila o pohádkách, mou nejlepší kamarádkou byla víla Amálka. Tu jsem obdivovala a vždycky jsem se jí chtěla stát. Jo jo, před třinácti lety, to byly časy....

2. Je nějaká vlastnost, kterou u knižních postav vždycky nemůžeš vystát?
Abych se přiznala, na takovou vlastnost jsem ještě nenarazila. Každá vlastnost k oné postavě jednoduše patří, ať už je dobrá nebo ne, a beru ji jako její součást.Vlastnosti do svých postav vtiskne autor, a kdybych nemohla vystát nějakou z nich, nemohla bych vystát tím pádem ani autora v jistém slova smyslu, což není mým cílem. Skrz postavy a samotný děj se snažím poznat i samotného autora, co se mu tak mohlo honit hlavou, když psal onu pasáž o zatnutí sekyry do zad nebohé holčičky. Vždycky za tím stojí nějaké problémy, starosti, víra, naděje. Žádnou vlastnost neodsuzuji. Jsem velmi empatický člověk a i v ne zrovna pozitivních vlastnostech, jako je zbabělost nebo nerozhodnost či neslušné jednání, se snažím vidět důvod, proč tomu tak u té postavy je.

3. Míváš rozečtených víc knížek najednou? Pokud ano, musí splňovat nějaké podmínky? 
Já mám zvláštní vztah ke knihám. Vidím v nich jedinečné bytosti, které si zaslouží všechnu mou pozornost. Nikdy jsem nečetla více knih zároveň. Nelíbí se mi to, ráda si čtu jednu knihu, a když skončím v pasáži, která je napínavá, těším se, až knihu opět otevřu a neříkám si místo toho: "Jejda, ve druhé knize jsem o dvě kapitoly pozadu", nebo "Už jsem ji dlouho nečetla." Nemám to ráda. Možná to vám ostatním čtenářům knih přijde jako ztráta času, ale vždy jen jedna kniha. Jakmile ji dočtu, začnu další. Nikdy ne dvě zároveň.
 
4. Máš raději vůni nových nebo již používaných knížek? 
Miluji starší knihy. V knihovně doslova nasávám vůni knih, které už procestovaly různá místa, navštívily různé rodiny, každé ruce, ve kterých se octly, se k nim chovaly jinak. Miluji vůni starých knih. Nebo chcete-li, používaných. Mají své kouzlo a je jim přisuzován určitý formát a hodnota. Naproti tomu vůně nových knih mi ukazuje něco nepoznaného, něco, co ona kniha dostane ode mě. Nevadí mi vůně nových knih, ale přijde mi taková neosobní. Tu osobu tam musím dát až já.

5. Stalo se ti někdy, že bys nad knížkou strávila celou noc? Která to byla? 
Ihned jsem si po přečtení této otázky vzpomněla na můj nabručený výraz ve tváři druhé ráno po oné noci. Ano, strávila. Byla to kniha Temné kouty od Gillian Flynn. Strhující příběh s napínavým, až hrůzostrašným koncem mě jen tak usnout nenechal, musela jsem to dočíst. A to tajemno, které se z děje linulo, mě nenechalo usnout ani po jeho dočtení, kdy jsem si řekla: "Uf, je tohle vůbec možné?"

6. Kde si nejraději čteš?
Protože ke čtení využívám hudbu, nemám na čtení přímo vyhrazené místo. S knihou a hudbou se ponořím do svého světa. Čtu kdekoliv to jde - při cestě jakýmkoliv dopravním prostředkem (kromě auta, nesnáším když řídím auto, je to pro mě ztráta času, protože si nemůžu číst a mamka je ze mě značně na nervy), kdekoliv čekám (ať už to byl pracovní pohovor, čekání ve frontě při přijímacích zkouškách nebo na poště za milou starou paní, která nerozuměla slovu SIPO). Ale zase neznám nic lepšího, než když se večer setmí, já si uvařím čaj, rozsvítím lampičku, vezmu knihu, zachumlám se do peřin a když všichni spí, já v tichu a s čajem pročítám jednu kapitolu za druhou. To je taková moje chvíle rozjímaní. 

7. Posloucháš u čtení hudbu, jakou? 
Vlastně už v předchozí otázce jsem se o tom zmínila, ano, poslouchám. U četby knih neposlouchám ni jiného, než hudbu francouzských interpretů (hned vysvětlím proč) a pomalé skladby. K té francouzské hudbě - možná vám to bude připadat divné, až úchylné, ale já francouzštinu zbožňuji. Rok jsem se ji učila na základní škole, byla jsem v ní dobrá, ale po nástupu na gympl nám francouzštinu neotevřeli a já už na ni neměla čas. Moc mě to mrzelo. Chci se k ní však opět vrátit. A u knih ji poslouchám proto, že ji považuji za ušlechtilý jazyk, a knihy považuji za úplně stejně ušlechtilé a vzácné, takže lepší hudbu ke knihám si neumím představit. Taková Edith Piaf nebo Indila např. se svým "Dernière Danse" mě provázejí knihami už dlouho.


8. Se kterou knižní postavou by sis vyměnila život? 
Každá postava má v příběhu své radosti i problémy. A přiznám se, že na takovou postavu jsem ještě nenarazaila. Počítá se i víla Amálka z prvního odstavce? Opravdu takovou postavu nemám. Spíš nastaly okamžiky, kdy jsem si chtěla v nějaké pasáži vyměnit život s jednou z postav. Prozradím, že to bylo v knize Kostičas, ale přesnou pasáž neprozradím :D. 

 9. Jak moc je pro tebe důležitá obálka knížky?
Na obálky knih se vůbec nedívám. Nemá to nic společného se samotnou knihou, nehledě na to, že za hranicemi, kde jsou knihy napsány, mají úplně jinou obálku. Přisuzuji jim jen psychologický význam a možné "oblbování" potenciálních zákazníků. Když je obal povedený (jako např. obal od knihy Chrise Cartera - Sochař smrti, která vyjde letos v srpnu), tak mám uznalá slova. Ale obálka je pro mě naprosto nepodstatná. Mnohdy dokonce kazí celkový dojem knihy, i přes její kvalitní obsah. V tomto případě bych chtěla poznat psychology reklamy.

10. Jaké jsou tvé cíle spojené s blogem?
Cíle? Doufám, že jsem otázku pochopila dobře, pokud ne, dej mi Míšo vědět, opravím! :D Inu, cílem mých stránek, když jsem poprvé vymyslela jejich název a účel, bylo seznámit čtenáře s mou četbou a mým životem. (Mnohdy došlo k mýlce, že můj blog je čistě knižní, ale já nechci být jen propagátorem novinek z knižního světa, chci knihy ukázat ze svého pohledu.) Osobně velmi ráda čtu články ze života jiných lidí. Ty optimistické mě povzbuzují a mnohdy i vykouzlí úsměv na tváři, neřkuli záchvat smíchu (že milý Fotře), ty smutné mi zase ukazují, že si nemám na co stěžovat a kolikrát se snažím dotyčného autora článku povzbudit. Snažím se na všem najít něco pozitivního. Ale zase mým hlavním cílem je bavit čtenáře. A můj pozitivní přístup k neblahým věcem, které se mi kolikrát dějí, je přenesen do nějakého toho fejetonu či zábavného vyprávění, a moje dobrá nálada je šířena dál. :) Chci jednoduše dělat radost :)

  * * * * * * * * *

Nominuj x blogerů, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů.
Cože? To je přesně ten důvod proč se TAGů neúčastním. Ale protože jsem internetový mág podobající se psovi vysvičenému k hledání výbušnin, tady jsou:

Monulka
Anna Chaine a Nataly Nano

Tak já to jdu holkám oznámit a otázky jsou:
1. Dělá se ti špatně při čtení v autě?
2. Máš ráda knihy pouze s textem, nebo je máš raději s nějakou ilustrací?
3. Jakou nejtenčí knihu vlastníš?
4. Jak ses dostala ke čtení?
5. Pokud bys dostala knihu jako dárek a po jejím přečtení bys byla zklamaná, co bys dělala?
6. Věnuješ se kromě četby i literární tvorbě? Proč?
7. Když si přečteš recenzi na knihu, kterou jsi ještě nečetla, ale recenze bude hodně kritická, přečteš si i přes to danou knihu?
8. Ukápla ti někdy u knihy slza?
9. Máš v knize nějakou hezkou záložku, nebo ti stačí ohnout roh listu popříp. vložit nějaký kus papíru?
10. Blíží se období dovolených, jakou knihu si s sebou vezmeš (pokud na dovolenou odcestuješ)? :)

Tak se holky trapte jako já :D

  * * * * * * * * *
No, doufám, že jsem vás všechny nevyčerpala a neležíte teď na stole a nefuníte oním vyčerpáním (tak dlouhý článek jsem snad ještě nenapsala). Mějte se krásně, já se zase brzo ozvu s nějakou stížností knižní recenzí!

5 komentářů

Michaela Vavrinova pondělí, června 23, 2014

Díky za tak dlouhé odpovědi! :)))
Ta 4kg ti závidím, mě to právě nedovolila ta nutella :D :)) A pořad Na stojáka, hlavně ty dva co jmenuješ, bych mohla taky sledovat pořád :))
Při psaní první otázky by mě vůbec nenapadlo, že odpovíš takto, že to bude zrovna encyklopedie, ale teda to je právě to co se mi líbí, vlastně je to celkem logický výběr :))
S rozečítáním více knížek s tebou souhlasím, sama dokážu mít rozečtené knížky dvě pouze pokud je jedna odborná (to pak nevydržím si třeba celé odpoledne číst o chemických pochodech v hormonech) a druhá má děj, jinak vždycky zůstávám u jedné :)
Knihu Temné kouty si hned někam poznamenám, tvůj popis mě dostatečně zaujal a teď o prázdninách si klidně jednu bezesnou noc dovolím :)
A poslední otázku si pochopila správně :)) taky ráda čtu osobní články :)

Sugr pondělí, června 23, 2014

Úžasné povídání!:-) Já se takových akcí 4 roky úspěšně straním, na Blogu jsem anonymně a chci aby to tak zůstalo!:-)

Jity pondělí, června 23, 2014

Pěkný tag, já nedávno na blog přidala tag 20 faktů o mně :)

MonulkaS16 pondělí, června 23, 2014

už jsem se potrápila :D trvalo mi to teda déle, než jsem čekala, ale nebyl to špatně strávený čas :D

Anna Chaine neděle, června 29, 2014

Děkujeme za nominaci. :)

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)