© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

4. 6. 2014

Sleduje. Čeká. Zabíjí. Noční lovec Chrise Cartera. (recenze)

Recenze na knihy Chrise Cartera se tady objevily dvakrát. A s přibývajícími knižními tituly budou také recenze přibývat. Cartera jsem si zamilovala, a zároveň jej obdivuju. Ale také jsem znechucená, jaké kriminální živly a různorodé povahy psychiky lze najít mezi lidmi. Nehledě na to, že se všechny hrůzné činy z Carterových knih objevily v případech Cartera jakožto soudního psychologa. Já bych se z této práce zbláznila po roce, možná i dřív. A právě onen nádech realistična dodává Carterovým knihám takové kouzlo.
V dnešní recenzi si vezmu na paškál další díl Carterovy spisovatelské kariéry - knihu Noční lovec.

Upozornění: V článku se může objevit spoiler.



Vzestupná posedlost
Chrisem Carterem jsem úplně posedlá. Také mamka přišla na chuť jeho stylu psaní a tématům. To byl také důvod, proč ihned proběhlo objednání knihy v knihkupectví, netrpělivé čekání, a následné vyzvednutí. Nechyběly ani menší dohady o tom, kdo kdy knihu přečte. Přišla jsem na řadu jako druhá. Myslím, že to bylo více než jasné. Ale poté přišlo konečné čtení a já nemohla najít slova.


 * * * * * * *

O Carterovi potřetí
O autorovi si můžete přečíst celý životopis v předchozí recenzi, já sem uvedu pouze ty nejdůležitější věci.
Chris Carter se narodil v Brazílii. Vystudoval psychologii na University of Michigan. Jako člen týmu soudních psychologů zkoumal a vyšetřoval mnoho zločinců, včetně pachatelů sériových a mnohonásobných vražd, odsouzených k doživotním trestům odnětí svobody. Pár let se věnoval hudbě (kytara), a poté se začal věnovat práci spisovatele na plný úvazek.

Detektivové v plné polní
Již v předešlých recenzích jsem vás velice detailně seznámila s oběma hlavními protagonisty, detektivem Hunterem a detektivem Garciou. Co ale prozradím, je lehký příbytek nových postav v blízkém okolí Huntera. Opět je na scéně Hunterova důmyslnost, dokonalá znalost psychologie, lidí, i zkušenosti, které Hunter získal ve svém těžkém životě v dětství.

Něžný vrah se ukazuje
Detektiv Hunter s Garciou se pouští do velmi zapeklitého případu. Na osamělých místech (starých budovách) jsou nalézány mrtvé ženy. Navenek nejsou patrná žádná zranění. Jedinou stopou, kterou vrah zanechává, jsou zašitá ústa a ostatní tělní dutiny, ve kterých zanechává předměty. Ony předměty mají důležitou spojitost s různými událostmi, ale přesto ukazují k jednomu slovu - láska. Jak je to možné? Proč vrah ženám neubližuje? Nechává je zemřít samotné, ale jak? A co jej k tomu vede?
Detektivové musí jednat rychle, aby neumíraly další ženy. Vrahovým cílem jsou brunetky okolo třicítky, všechny umělkyně. Oba detektivové se opět dostávají do složitého pátrání plného zvratů, nesnesitelných pohledů, a potřeby silného ducha. Vrah vykazuje vypočítavost, zprvu je od Huntera několik kroků napřed, s Hunterem si hraje. Když jej má Hunter na dosah ruky, nemůže jej dostat. Vidí totiž ve tmě. Vyznačuje se velkou mrštností. Zavražděné ženy jej nikdy při únosu nevidí, a poté se ocitají v naprosté tmě. Jde o naprostou špičku mezi sériovými vrahy.

Nebezpečí všude - i na pracovišti?
Hned na začátku knihy dojde k velmi zajímavému zvratu. Čtenář, pokud je tak vnímavý jako já :D, zesmutní. V takovém stavu jej udržuje pár stránek, stejně jako Huntera. Carter umí se čtenářem pracovat, jeho znalost psychologie tomu napomáhá.
Je velmi zvláštní vidět rozvoj myšlení Garcii, od Huntera pochytává základní logické úsudky a začíná se velmi podobat Hunterovi, ale jen lehce, přeci jen Hunter je ten nejlepší z Divize loupeží a vražd, Garcia je stále laikem.

Nový člověk
Hunter se bez vlastního vědomí spojí se soukromou detektivkou, která řeší zmizení ženy. Je zřejmé, že oba případy spolu úzce souvisí, to jí však Hunter nechce prozradit. Sama si nakonec díky spolehlivým zdrojům informaci vyhledá, nebude se však ze svého úspěchu radovat dlouho.

Varovné signály?
Jak jsem se již výše zmínila, Carter umí pracovat se čtenářem. Jeho úsudek ovlivňuje i obrovské množství postav, které se v knize objevují. Způsobí to, že čtenářovo podezření, kdo je vrahem, zhatí dalších šest osob na pouhých třech stranách. Carter nás jednoduše nechá zapomenout na onu postavu, ale když se na konci dozvíme, kdo je vrahem, nejsme schopni si jej pořádně vybavit (tedy aspoň já), takže po zalistování o několik desítek stran zpátky se klepu do čela a říkám si: "No jo!"


 * * * * * * *

Autor mě opět nezklamal. Právě díky jeho knihám jsem schopná fungovat, protože umí vnést do krve tolik adrenalinu, že to vydá za dvě kávy. Děj hezky graduje, závěr není uspěchaný, autor čtenáře napíná až do poslední chvíle. Troufám si říct, že ve chvíli, kdy se v Hunterovi zmítají smíšené pocity z vraha, je čtenář schopen se do něj vžít tak, že všechny pocity sdílí s ním.
Jediné, co by se nemohlo líbit případným čtenářům, jsou velmi časté a náhlé skoky mezi postavami v ději. Někdy to čtenáře zmate a je nucen delší dobu vzpomínat na souvislosti s tím související.
Knihu doporučuji každému. Bez výjimky. Carter by neměl chybět v žádné knihovničce. Jeho znalosti lidské psychiky a lidí obecně jsou tak vzácné, a on nám je všechny navíc ukáže ve svých knihách. 


 * * * * * * *

Ukázka z knihy:

(....) Všichni sledovali, jak Brindle nastavuje zařízení. "Jelikož nemáme stativ," řekl, "mohl by nad tím někdo podržet kameru?"
"Já to udělám,", nabídl se Garcia, vrátil se k tělu a opět se pečlivě vyhýbal kalužím krve. Vzal od Brindlea malou digitální videokameru.
(...)
"Teď to můžeš spustit Carlosi."
Poslechl a všechny oči se upřely na obrazovku laptopu, kde se objevil obraz.
Brindle a doktorka Hoveová vytřeštili oči úžasem a zmatkem, pak natáhli krky trochu blíž k laptopu.
Hunter zamžoural a snažil se pochopit, co má před očima. 
Kapitánce Blakeové spadla brada a okamžitě jí vyschlo v ústech, byla to však ona, komu se podařilo pronést otázku, která vytanula na mysli všem.
"Ve jménu Božím, co... to... v ní... sakra... je...?"

 * * * * * * *

Nakladatelství: BB/art
ISBN 978-80-7461-331-9
Copyright © 2011 by Chris Carter

1 komentářů

Sugr středa, června 04, 2014

Musím uznat, že je to tu moc hezké, krásný blog, nejen svým kabátkem, ale čiší z něj takové klidno, pohoda, ráda sem zase příjdu! Děkuji ti za návštěvu a komentář na mém blogu! :-)

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)