31. 7. 2014

FEJETON | Péče o dítě - 2. část (doma)

Share it Please
V minulém článku jsem vám představila mého bratrance Adama jakožto Ďáblovo dítě, kterého by se většina měla vyvarovat (nebo kolem něj chodit v ochranném obleku se štítem v ruce). Popsala jsem vám návštěvu zoo, jak se Adámek choval, a článek byl zakončen příjezdem k nám domů.
V tomto článku bych vám ráda představila, jak vypadá takový den a noc s tímhle malým indiánem.

 * * * * * * 

Ze zoo přijíždíme kolem druhé hodiny odpolední. Adámek spí jako dřevo, neví o světě, takže ho necháváme ještě chvíli spát a vybalujeme nákup a další tašky, které dostal malý výletník od své maminky (o tom, že mu do té taštičky nic pořádného nezabalila, jsme se všichni přesvědčili hned ten večer). Po vybalování postřehnu, že Adam otevírá očka a usmívá se. Dobrý začátek, pomyslela jsem si. Ségra jej bere do náruče a odnáší domů. Ono pomyšlení mi ale trvá asi tři minuty, dokud ten malý špunt nespatří osm malých pejsků, kteří se na něj vyřítí z domu. Spouští se pláč, nekontrolovatelný pláč, takže jej mamka bere, přebaluje, převléká a krmí.

Uběhly přesně tři minuty a dvacet sekund od krmení, když Adámek opět řve. Mamka si totiž sepla vlasy do culíku. Netuším, zdali vypadá tak strašidelně, ale Adámův usedavý pláč se nezastavuje, navíc tomu napomáhá to, že je bez maminky a pomalu si to začíná uvědomovat tu změnu prostředí. Adámek tedy neustále chodí po obýváku, mrmlá, spouští záchvaty křiku, pláče, uráží se, trucuje. Takhle to vypadá až do večera. Mezitím se mu věnuji já, a toto způsobilo, že se Adámek táhne pořád za mnou a chce být se mnou. Ségra už veškerou péči o něj vzdala a věnuje se jakékoliv jiné činnosti, jen aby nemusela toho záškodníka hlídat. Se slovy "nikdy nebudu mít dítě" odchází umývat nádobí.

Přichází večer. Zkrátím to, odpoledne se pořád plakalo, trucovalo, uráželo se, bouchalo ručičkama do všeho, co jejich majitel nalezl. Večer tráví Adámek v pokoji mém a mé ségry. Až tady se rozveseluje. Po vydatném spánku jej posadíme do vany s teplou vodou, klučina opět brečí, co brečí, ten křičí, jako by jej na nože brali. Je přebalen, převlečen do pyžamka a už pádí do horního patra (pádí je relativní pojem, po schodech se vleče a po každém kroku spustí "eeeeevuža" a natahuje ručky ke mně, že mu prý mám jako pomoct, že to už nezvládne). Já mu pomoc neposkytuji, takže sesnaží sám. Úspěšně dosahuje posledního schodu a s radostí běží do mé postele. Při běhu ví celý barák, že někde je malé dítě, otřásá se snad celý dům.

Inu, Adámek přibíhá k posteli, se smíchem se odráží (tak jak to umí jen on) a střemhlav se vrhá do peřiny. Nějak mu to nevychází a končí na druhé straně postele zaseknutý plínkou mezi postelí a trubkou od topení. Aspoň nebrečí. Naopak je to strašná sranda.

Já, ležící v posteli, upínám se na jogovou mantru, když ten malý smraďoch skáče na mém břiše a ručkama mě plácá po prsou. Poté se vrhá střemhlav z postele a běží do pracovny, kde se nachází umyvadlo. To se automaticky stává středem jeho zájmu a jediné, co v takové chvíli může dítě napadnout, je strčit ručky do odtoku. Okamžitě bystřím, ručičky jsou umyté, nyní pro změnu strká špunt do pusy. No dobře, tady už dezinfekce použít nejde, strkám tedy ruku do odtoku já, čímž funguju jako účinný blok a Adámek konečně opouští své místo u umyvadla a opět se střemhlav vrhá do peřiny.
Během dvou sekund je zase na zemi a už běží pro velký míč (takový ten na cvičení). Svými malými ručičkami míč zvedá, rozbíhá se a nevidíc na cestu v plné rychlosti naráží do zdi, od které jej ten obrovský míč vymršťuje a přísáhám, že jsem viděla jej letět přes celý pokoj!

Po deseti minutách, kdy malý Adámek asi šestkrát proletěl pokojem, přichází mamka, která se ptá, jestli je všechno v pohodě. Z mého unaveného výrazu stíhám vyrobit úsměv, vztyčím palec a jelikož je půl desáté, Adámek musí jít spát. Postýlku má natočenou tak, aby na mě viděl, deset minut dělá bordel v postýlce, prokusuje dudlík na flašce od čaje, posléze se ukládá ke spánku. Já usínám taktéž a ve dvě ráno mě budí jeho pláč, já vstávám, podávám mu flašku s prokouslým dudlíkem (o kterém jsem se dozvěděla až díky velkému fleku na peřině), Adámek se pomalu uklidňuje a opět usíná.

Ráno se probouzím před šestou a čeká mě další den s malým záškodníkem.


* * * * * *

Tento článek jsem psala pracně dvě hodiny, protože onen smraďoch miluje klávesnice. Takže po asi dvoustém vymazání odstavce, jeho následném přepsání a okamžitém vypojení klávesnice od počítače stoupám na stupínek slávy a článek publikuji. Adámek je vykázán do kouta na hanbu. (bohužel tento trest mi nevychází, protože místo toho nadšeně naráží s velkým míčem do zdi)

Mezitím si balím věci na desetidenní dovolenou v horách, těším se na relax, malý Adámek bude odvezen zpět ke svém rodince, která se na něj už určitě moc těší.
Ale na děti nezanevřu. Jsou to sice nezbedníci, ale aspoň jsou dny veselejší.

Mějte se krásně,
Andrea

6 komentářů:

  1. :D Tak jsi mě zase rozesmála, Andrejko :) A nějak jsi nahlodala mé přesvědčení a rozhodnutí o tom, pořídit si v blízkém budoucnu dítě :D

    OdpovědětVymazat
  2. Obdivuji Tvůj neutuchající optimismus - já mít takového smrada doma, tak ho asi ubezduším. Ale myslím, že dovolená v horách bude ta správná odměna za kotel trpělivosti a péče o toho malého ďáblíka :-). A jinak jsi mě jen utvrdila v tom, že na dítě si ještě moc ráda pár let počkám :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsi první, kdo mi své "posunuté přesvědčení" řekl :D.

      Vymazat
  3. vela ludom staci taakto skusenost a uvedomi si, ze este neni ten spravny cas :))))

    OdpovědětVymazat
  4. Ja si nemyslím že je to až taký "smrad" :D je to jednoducho decko a to sme robili asi všetci ked sme boli malý. Nedávno som strávila týžden so svojou sesternicou - 8 mesačnou a tiež som si povedala že dieťa nechcem mať určite lebo sa jednoducho zbláznim. ALE kto vie, čo sa ešte všetko zmeni:)

    OdpovědětVymazat
  5. Když jsou malí, je to s nimi ještě dobré. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)

Čtete nejraději

Rozbor literárních děl (nejen) k maturitě - návod

V tomto článku bych Vám ráda poradila, jak rozebrat literární dílo (pokud tedy se rozhodnete pro rozbor sami) správně a tak, abyste u ústní ...

Díky za návštěvu!


TOPlist

Kontakt

Název

E-mail *

Vzkaz *