© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

21. 4. 2015

Jude Deveraux: Rytíř ve zlaté zbroji (recenze)

Nedávno jsem se zamýšlela nad otázkou, jestli má každý z nás někde ve světě toho pravého partnera, přesně pro něj, a danému člověku (muži či ženě) zbývá jen onoho osudového partnera najít. Moje známá mi dala k přečtení knihu, která se tématem podobného typu zabývá. Emoce, které ve mně vyvolala, byl natolik silné, že během čtení jsem plakala smutkem, a po přečtení úlevou a štěstím. Přesně to dokáže román z pera ženy pocházející z jihu Spojených států. Jen trošku v jiném, takřka staromódním, stylu.





Vlastním jménem Jude Gilliam, se narodila 20. září 1947 na jihu  USA a má čtyři mladší bratry. Vystudovala obor umění. S psaním knih začala v roce 1976 pod pseudonymem Jude Deveraux a její první kniha byla publikována o rok později.
Osobní život Jude by mohl dát námět na nejednu knihu - poprvé se vdala v roce 1967, ale manželství vydrželo jen čtyři roky. Po nějakém čase se vdala znovu a narodil se jí syn. Ani toto manželství nevydrželo a skončilo rovněž rozvodem a ještě k tomu její syn v pouhých osmi letech zemřel při motocyklové nehodě. V současnosti Jude žije v Nové Karolíně a rovněž ráda pobývá ve svém druhém domově - v Itálii. 

Její tvorba zahrnuje romány od středověku po současnost, ale nutno dodat, že kvalita jejích knih je značně nevyrovnaná, takže můžete sáhnout po knize, která vás zcela vtáhne do děje, nadchne a uchvátí a pak narazíte na knihu, která (diplomaticky řečeno) zas tak uchvatná není. Každopádně největší slávu Jude přinesla její sametová série Montgomeryovic bratrů.


(Databáze knih, upraveno)

Superkrátká anotace
Hlavní hrdinkou je Dougless Montgomeryová, žena, která obětuje pro možný sňatek všechno. Zaslepená touhou po sňatku dává svému příteli vše. Dokonce snáší i jeho nemilou třináctiletou dceru Glorii, která svou rozmazleností pije krev Dougless, a dělá radost svému otci. Vydávájí se na dovolenou do Londýna, Dougless, poté, co shlédne částku, kterou její přítel vložil do jednoho dárku, je přesvědčená o tom, že ona žádost o ruku přijde právě na dovolené. Nicméně hořká pravda na sebe nenechává dlouho čekat, a o na se ocitá na dovolené i se všemi hýčkanou, otcem milovanou, dcerou Glorií. Když dojde k potyčce u jednoho venkovského kostelíku mezi ní a Dougless, vše se hroutí, a Gloria společně se svým otcem odjíždí, a jí nechávají u kostelíku samotnou, bez dokladů a peněz. Dougless, zhroucená, zklamaná, s pocitem zrady vchází do kostelíku, kde se vypláče u pomníku jendoho anglického Sira ze šestnátého století, který byl popraven. A on se najednou objeví vedle ní, živý...

Poznávání moderního světa
Velice mě zaujala myšlenka, že byl muž seslán ze šestnáctého století do století jednadvacátého. Čtenář má možnost prožívat všechno s oním mužem, Sirem Nicholasem Staffordem. Když někoho pošlete z doby, kde nejsou auta, ani mýdlo, kartáček či zubní pasta, do doby budoucí, je to velice úsměvné. Mnohdy. Měla jsem možnost poznat skrz řádky, jaké to je, poprvé vidět auta, jak je voda vlastně vzácná a lidé si ji tak neváží, že i taková maličkost jako zip u kalhot dokáže způsobit tolik potíží. Všechno nové, co viděl Sir Nicholas, může vidět čtenář jeho očima. Tyhle situace jsou nejvíce humorné. 


Za Alžběty v Anglii
Až ohromující je ta skutečnost, kolik práce si dala autorka s detaily šestnáctého století. Najednou se přenesete v čase i vy, zuby si čistíte nějakou smradlavou hmotou, myjete se ve vaně s dalšími čtyřmi lidmi, nosíte několik kilogramů těžké šaty, a dny trávíte zpěvem, šitím či spřádáním plánů na výhodný sňatek. Neznáte léky, neexistují. Proto si na tělo přikládáte pijavice a modlíte se, abyste přežili tu hloupou rýmu. Najednou se pro vás čas zpomalí, máte najednou tolik času, vidíte ohromné sociální rozdíly mezi panstvem a měšťany. Bojíte se lapků. Radujete se z květů růže. Všechno vidíte, cítíte, prožíváte. Vítr, vodu, cítíte i ten "deikátní smrad", který se line z kuchyně mezi hradbami. Všechno bylo tak detailně popsané. Společně s tím poznáváte i rody, které žily v době Alžbětinské Anglie. Jejich zvyky, mravy, charaktery. 

Emoce, emoce, emoce
Všechno, do prožívá Dougless s Nicholasem, je plné emocí. Silných emocí. Tolik pláče jsem snad v žádné knize ještě nezažila. Ale taky tolik upřímné lásky. Tak jedinečné, a takové, která tolik dokáže. A když nakonec čtete o odloučení, pláči se neubráníte. Žárlivost také nesmí chybět, a to oboustranná, byť se to zdá mnohdy tak absurdní, že se musíte prostě zasmát. 

* * * * *

Kniha se četla nádherně. Dokonce mi bylo líto, že už jsem ji dočetla, tak jsem se jednoduše vrátila na začátek a celé to dobrodružství prožila znovu. Pokud chcete zažít dvojí život - jeden v době naší, a jeden v době Alžbětinské Anglie - sáhněte po této knize. Zažijete obojí. A možná si i něco uvědomíte. Hlavní myšlenku člověk musí pochopit sám, ta se nedá jen tak napsat do článku. Člověk musí tu knihu prožít, každým smyslem, každým okamžikem. Toto je román pro ženy. Ne série Padesát odstínů šedi. Ano, dovolím si až takhle kritizovat. Protože v tomto románu najdete také erotiku, ale tak krásně popsanou, že je hanba vydat něco jako již zmiňovanou sérii. Kniha o rytíři by měla ležet v každé ženské knihovně, protože tady je přesně to, po čem ženy tolik touží. Po někom, kdo si pro ně přijde, odnese si je v náruči, a zapadnou do sebe jako dílky puzzle. Toto je literární dílo. 

A na závěr něco, co mi vyvstalo v hlavě po přečtení knihy. Važte si toho, koho máte po svém boku, milujte ho, líbejte ho, usmívejte se na něj. Protože nikdy nevíte, kdy vám ho někdo, nebo něco, vezme. 

3 komentářů

Sugr neděle, dubna 26, 2015

Tvoje otázka, či spíše první věta článku je velmi diskutabilní. Co znamená "ten pravý", či "ta pravá?" Věř či ne, někdy se to pozná až za třeba 20 let spolužití, že to není ten, který by mohl být, nebo lidé pak už zůstávají spolu jen proto, protože neumí žit osaměla. Je takových hodně starých generací, že jim to ani neklape, ale samoty se bojí. Mladí to dneska řeší tak, že se neberou, ale jen zkouší, někdy to vyjde, někdy ne... Knížky vypadá zajímavě a tvé emoce z ní jsou ještě zajímavější...:-)

Van Vendy sobota, května 02, 2015

Od Jude Deveraux jsem četla snad všechno, co vyšlo (nebo aspoň většinu) a romány má se střídavou čtivostí, některé jsou opravdu slaboty, některé mají i nějaký děj. Že jde hlavně o lásku a romantiku, je jasné... Rytíře ve zlaté zbroji jsem četla před lety a řadila bych ho na špici toho nejlepšího, co Jude napsala. Zajímavá zápletka prolnutí minulosti s přítomností, romantika, láska - a nepřipadalo mi to blbé. (Některé harlekýnky a červené knihovny jsou opravdu blbé, některé přijatelné a některé výborné). Dokonce bych si Rytíře ve zlaté zbroji chtěla koupit, ale nějak se mi nedaří -kniha bud není, nebo když je, nevzpomenu si na ni.
Pěkné připomenutí a dobrá recenze! (a ne, opravdu bych v té době nechtěla žít, už kvůli hygienickým podmínkám a hlavně, co se týče zdraví... zaplaťpánbůh za dnešní zubaře, ať jsou jacíkoliv.)

Unknown středa, října 21, 2015

Knížka Rytíř ve zl. zbroji, byla moje první kterou jsem dostala, a okamžitě jsem se do ní zamilovala :) přesně jak se píše nahoře pod článkem ...po dočtení jsem v sobě měla tak krásný pocit jako nikdy ...stává se mi to občas u filmů jako je "smyslná orchidej" .....ne u všech samozřejmě, je to něco co člověk hledá a nakonec to vyčte nebo někde jinde vidí ve filmu. Aspon jeto tak u mě:) . Slovy se to popsat nedá, nato nejsou slova ..... klobouk dolů Jude Deveraux za tento román díky!!!

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)