© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

25. 8. 2015

Harald Stutte, Günter Lucks: Hitlerova dětská armáda (recenze)


Autor: Harald Stutte & Günter Lucks
Titul: Hitlerova dětská armáda
1. vyd., Praha: Euromedia Group, k.s. - Ikar
Rok: 2015
Počet stran: 198
ISBN 978-80-249-2697-1
Moje hodnocení: 100%





Každý z nás se přinejmenším na studiích ve škole, od svých známých, nebo i přímo od svých prarodičů či praprarodičů postupně dozvídal o hrůzách, které se děly v minulém století, konkrétně za druhé světové války. Přičemž ani první světovou válku nelze vynechat. Ony hrůzy jsou popsány i v knize od dvou autorů – Haralda Stutteho a Güntera Luckse – Hitlerova dětská armáda, kde získáváme pohled z „té druhé strany“. Ze strany lidí, kteří museli nuceně vstoupit do nechvalně proslulé Waffen-SS, a sloužit svému vůdci, coby poslední naděje a záchrana pro tehdy pohrávající Německo.


Toto působivé dílo má jednoduchou a překrásnou strukturu. Na počátku nás autoři zavedou po stopách do Česka a Rakouska, uvádí nám do souvislostí informace o vzniku „armády dětí“, a také o Luhačovicích, moravském lázeňském městě, které v posledních měsících války sloužilo jako výcvikový tábor pro mladé vojáky. V dalších kapitolách již přecházíme k jednotlivým příběhům. Na více než sto šedesáti stranách poznáváme příběhy osmi mužů, kteří museli nastoupit k Waffen-SS, a jít do války.


„Kampak jdete?“ zeptalo se děvče. „Na smrt,“, odpověděl uslzený chlapecký hlas, umlčený rozkazovačnou dikcí vojenského četníka: „Drž hubu!“ 

(kapitola první – Bota ve vesnickém rybníku, str. 16)

Ti, jenž psali

Günter Lucks, jeden z autorů
Knihu píší dva autoři. Jeden z nich – Günter Lucks, je bývalým dětským vojákem Hitlerovy Waffen-SS, který snil o záchraně Německa, coby naivní chlapec. Druhý z nich je úspěšný redaktor, oceněný za své reportáže. Oběma, a nejen jim, se podařilo neuvěřitelné zpracování tehdejších událostí. A myslím, že obecně pro ně byla práce na knize neuvěřitelná. Díky ní se setkávali dětští vojáci, které události tehdejších let rozdělily, a které měli možnost sdílet. Mnohá setkání byla i velmi šokující.

Opatrně, ale nelitujte mě!

K jednotlivým příběhům přistupují s opatrností a bez příkras. Jsou si dobře vědomi toho, jak citlivou záležitostí jsou zážitky jejich „nositelů“. Nic nezlehčují, zároveň však nikde nenajdete ani nádech lítosti ze strany autorů; muži, o kterých jsou příběhy psány, určitě o lítost nestojí. Tyto zkušenosti a život za války jim znepříjemnil život, a tudíž se o ně nechtěli ani dělit.

Takhle kniha promlouvá

Musím ocenit i jazykovou úpravu díla. V textu se prolínají německá slova, hodnosti členů SS, vše se zachovává v původní podobě. Názvy tehdejších měst i států jsou doplněny o současný pohled, který nám tak více přiblíží představu o podobě tehdejší. Stejně tak najdete v příbězích odkazy na samotné muže, kteří se o ně podělili. Nejde o psaní čistě z autorova pohledu, z celé knihy vyzařuje hluboká spolupráce několika lidí, což z díla dělá velmi ceněný kousek, který „žije“. Není pouze shlukem písmenek. Každé slovo, každý způsob řeči, má v sobě obrovské množství pocitů a prožitků.

Ti, jenž promluvili

Každý z mužů, kteří v knize jsou, každý z nich má skutečné jméno, skutečnou rodinu, skutečný život. Každý z nich začal stejně, skončil stejně, prožil stejné věci, a přesto jsou jejich příběhy tak odlišné. Máme možnost se tak dovědět např. o Willim Wittem, který poprvé spatřil Göringa v „divadle“ v zajateckém táboře, ve kterém spolu s dalšími „kolegy“ pobýval. Nebo o Bertholdu Meierovi, který se stal vojákem na 15 dnů, pohyboval se na nebezpečném území, a nikdy nevystřelil. Nebo najdeme soucit a obdiv u mladého Gottfrieda Heinricha, který se kvůli zážitkům z války přestal na velmi dlouhou dobu smát. Všechny tyto a další v knize uvedené chlapce pojí jediné: všichni museli naverbovat, projít mizerným výcvikem, zacházet s padesáti kilovými zbraněmi, které na ně v jejich šestnácti letech byly prostě příliš těžké, a všichni museli bojovat o holé přežití, když válka skončila, a jim hrozilo buď zajetí od Sovětů, nebo lynč českých partyzánů.

Děti poslané do boje v posledních týdnech války.

Zlomení, ale živí

Celou knihu doprovází hlavně fotografie. U každého příběhu najdeme dvě fotografie – jednu z let válečných, coby šestnáctileté chlapce, jednu ze současnosti. Na fotografiích mladých chlapců (hlavně u jednoho z nich), si můžeme všimnout naprostého zlomení, smutku a ztráty naděje. Ve tvářích se to jasně zračí. Jsme svědky poválečného setkání starých mužů, kteří s překvapením zjistili, že jeden z nich toho druhého málem zabil. Všechny příběhy byly propojené, a chlapci se v tehdejší válce jen těsně míjeli. V každé kapitole najdeme nějaký odkaz na cokoliv v kapitolách předchozích. Vše spolu souvisí.

Fakta, fakta, fakta

Ke konci knihy nám jsou podány informace ohledně vzniku SS, norimberském procesu, něco málo o „Hitlerově slátanině jménem Mein Kampf“ (str. 182), a dalších souvislostech, které je potřeba uvést pro pochopení tehdejších událostí. To vše ve spolupráci se samotnými pamětníky, a také odborníky na slovo vzaté. Na samotném konci je na dvou stranách popsáno autentické setkání několika tehdejších dětských vojáků, všem je již více než přes osmdesát. Na vložené fotografii vedle sebe stojí a usmívá se pět mužů. Jeden z nich již zesnul, další chodí o holi, protože mu za války granát roztrhal nohu. Ale čiší z nich upřímnost, a radost ze života, zastřená rouškou studu za svou minulost. Právě nedávná smrt jednoho z bývalých „pomocníků“ Hitlera byla podnětem pro sepsání svých příběhů pro potomstvo, protože věk je nemilosrdný.


Dva pohledy

Většina lidí bývalé členy SS odsuzuje, považuje je za zločince, přičemž o okolnostech jejich vstupu do této „organizace“ nevědí nic. To dokazují i činy českých partyzánů, kteří po válce všechny muže, u kterých objevili zrádné znamení na levém nadloktí, bez milosti stříleli či týrali. Což je pochopitelné, po otřesných věcech, které Němci prováděli. Ať už se jednalo o krvavé boje, záchvaty vzteku v Lidicích a dalších obcích, nebo známé koncentrační tábory. Slitování neexistovalo. To byl také jeden z důvodů, proč se všichni členové bývalé SS tak moc stranili, měli obrovské obavy, a hlavně – chtěli zapomenout.

Závěr s lehkostí?

Musím říct, že jde o excelentní dílo. Je pro mě velice těžké psát tento článek, protože jde o strašně citlivé téma, a můj soucit s těmito bývalými vojáky nemusí sdílet každý. Někdo prostě všechny členy bývalé SS považuje za vrahy a zločince, kteří měli být potrestáni. Ale možná to každému čtenáři osvětlí právě poslední kapitola knihy – Poslední rekruti Waffen-SS, kde autor ve spolupráci s odborníky a historiky, stručně, jasně a věcně popisuje vznik, funkci, a účel oddílů SS. Taktéž nezapomíná na důvody Hitlerovy, které vedly ke vzniku této obávané „organizace“.

Muži, kteří vypověděli svůj příběh, mají mou úctu. Protože jde o věci, které nelze odpustit, byť byli v podstatě jen nástrojem, zmanipulovaným a „upraveným“ k obrazu Hitlerovu.

Všichni milovníci literatury faktu by po knize určitě měli sáhnout. Předpokládám, že každý z nás četl knihy plné hrůzných zážitků z koncentračních táborů, ale je dobré též vzít v potaz to, že i v SS se děly ošklivé věci.

Poprvé na scéně

Jeden z autorů knihy, Gunter Lucks, též napsal ještě jednu knihu – Byl jsem Hitlerův poslední rekrut. V ní popisuje všechny vzpomínky, po jejím vydání se setkala s velice bouřlivou odezvou. Právě tato kniha spojila bývalé dětské vojáky bývalé SS dohromady, a započalo psaní knihy, o které čtete tento článek.


Knihu Hitlerova dětská armáda zakoupíte v internetovém knihkupectví bux.cz nebo na kosmas.cz.



Zdroj obrázků: kosmas.cz, hamburger-wochenblatt.de, tumblr.com

0 komentářů

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)