© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

12. 8. 2015

Samantha Vérantová: Sedm dopisů z Paříže (recenze)

Velmi něžný román od spisovatelky Samanthy Vérantové je působivým příkladem toho, že štěstí čeká na každého, jen je musí, takříkajíc, popadnout za pačesy. A hlavně, že i to, co známe jen z filmů a knih, může být skutečnost. Po dočtení knihy mi hlavou prolétla otázka. Kolik žen se s povzdechem podívalo na svého muže/partnera, a lehce si posteskly?

Autorka knihy, Samantha, je prostě žena, které život připravil nejedno překvapení. A díky životu ve Francii se věnuje degustacím vín, vaří francouzskou kuchyni, je nevlastní matkou dětí svého "žabáka", a je š'tastná. V podstatě to, co píšu o autorce, se dozvíte z její knihy. Považovala bych jej skoro za autobiografický román. Jen o kratším životním úseku.

Sedm dopisů z Paříže
Kniha mě naladila na takovou „jemnou vlnu“ již po přečtení prvních slov. Po pár stránkách si uvědomíte, s jakou péčí a láskou autorka ta slova psala, jako by její příběh byl tím nejposvátnějším a nejdražším dítětem v jejím životě. Nikde nenajdete náznak pochybnosti, zloby, nebo frustrace. I ne příliš veselé pasáže jsou psány s lehkostí a patřičnou něhou. Z knihy přímo cítíte, s jakým nadšením a štěstím v srdci knihu Samantha psala. Úplně jsem si představovala, jak se při psaní pořád kouká na svého "žabáka", svoje děti, dům... Je to síla pro emotivní čtenáře.

Co musím ocenit, a co též považuji za velice originální, jsou občasné francouzské věty či fráze, které prostupují celým textem. Dodává to eleganci jak příběhu, tak textu. A více to vystihuje spojení, které mezi Samanthou a jejím „žabákem“ je. A díky tomu se i něco nového dozvíte, občas autorka chytře nepřeložila některou z frází, abyste byli nuceni vlézt do google překladače, a po zjištění překladu jste jen obdivně, a skoro zamilovaně vzdechli.

Zřejmě se ptáte, kdo je onen „žabák“, kterého zmiňuji v předchozích odstavcích. O tom je vlastně celý příběh. Onen "žabák" má jméno Jean-Luc, je to pohledný Francouz, raketový vědec, a hlavně, romantik každým kouskem své duše. 
Se Samanthou se poznali v roce 1989, když byla se svou kamarádkou na výletě po Evropě. Při návštěvě Paříže se poznali v jedné z místních restaurací, a i když se to možná nezdálo, šlo o lásku na první pohled. Po krásných chvílích se opět dívky musely vydat na cestu, a Samantha nechala stát Jean-Luca na nádraží, ze kterého odjížděla.

Po dvaceti letech však Samantha, která se rozvádí, má dluhy, nemá děti, a nemá práci, objevila sedm dopisů, které jí po jejím odjezdu Jean-Luc psal. Romantické. Plné lásky. Proto se rozhodla jej znovu vyhledat, to však netušila, jak se jediným stisknutím tlačítka "enter" změní její život v dobrodružství, ve kterém pozná opravdovou lásku.

Samantha
Ten příběh má opravdu hloubku. V románu většinou čekáte nějaké pasáže plné sexu, nicméně tady je jich přesně tak, jak to chodí mezi zamilovanými lidmi, na které působí chemie. Ale tady jde o milování, ne o sex. Jestli mi rozumíte. Všechno je tady reálné. A i když mi občas hlavou prolétlo „tohle nemůže být skutečné, to si vysnívají opuštěné ženy bez chlapa“, je to tak. Ještě větším překvapením pro mě byla návštěva dvou webových stránek. Adresu první najdete přímo v knize, na adrese druhé najdete přímo Samanthu. A bylo pro mě opravdu zvláštní vidět na těch stránkách i fotku jejího „žabáka“. Opravdu jsem nikdy neviděla postavy z knihy takhle. A najdete tam též spoustu fotek, které poznáte i podle popisů z knihy. To dokazuje, jak krásně reálný ten příběh je.

Přečtěte si knihu. Protože to, co prožila Samantha si myslím, že je trošku vzácnost. Nechci tady teď ale nikoho osočovat. A navíc, tak odpočinkovou četbu jsem v ruce už dlouho neměla. Kniha se četla lehce, nemuseli jste nad ničím přemýšlet, jen jste prožívali příběh spolu se Samanthou, a občas jste si řekli, jak může být život nespravedlivý, nebo události příliš pomalé a komplikované. Ale všechno to prožijete. Já vám všem přeji, abyste si taky našly svého „žabáka“. :) A jak napsala Samantha: "Toujours l'amour! Encore l'amour!"



Chci poděkovat nakladatelství JOTA za recenzní výtisk, 
a za možnost recenzovat tak překrásnou knihu.

Weby, které stojí za to navštívit:


Zdroj obrázků: jota.cz, samanthaverant.com, google.cz

1 komentářů

Marcela KUBÍKOVÁ středa, srpna 26, 2015

pěkná recenze :-)

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)