Velmi něžný román od spisovatelky
Samanthy Vérantové je působivým příkladem toho, že štěstí
čeká na každého, jen je musí, takříkajíc, popadnout za
pačesy. A hlavně, že i to, co známe jen z filmů a knih, může
být skutečnost. Po dočtení knihy mi hlavou prolétla otázka.
Kolik žen se s povzdechem podívalo na svého muže/partnera, a
lehce si posteskly?
Autorka knihy, Samantha, je prostě
žena, které život připravil nejedno překvapení. A díky životu
ve Francii se věnuje degustacím vín, vaří francouzskou kuchyni,
je nevlastní matkou dětí svého "žabáka", a je š'tastná. V
podstatě to, co píšu o autorce, se dozvíte z její knihy.
Považovala bych jej skoro za autobiografický román. Jen o kratším
životním úseku.
Kniha mě naladila na takovou „jemnou
vlnu“ již po přečtení prvních slov. Po pár stránkách si
uvědomíte, s jakou péčí a láskou autorka ta slova psala, jako by její
příběh byl tím nejposvátnějším a nejdražším dítětem v
jejím životě. Nikde nenajdete náznak pochybnosti, zloby, nebo
frustrace. I ne příliš veselé pasáže jsou psány s lehkostí a
patřičnou něhou. Z knihy přímo cítíte, s jakým nadšením a
štěstím v srdci knihu Samantha psala. Úplně jsem si představovala, jak se při psaní pořád kouká na svého "žabáka", svoje děti, dům... Je to síla pro emotivní čtenáře.
Co musím ocenit, a co též považuji za
velice originální, jsou občasné francouzské věty či fráze,
které prostupují celým textem. Dodává to eleganci jak příběhu,
tak textu. A více to vystihuje spojení, které mezi Samanthou a
jejím „žabákem“ je. A díky tomu se i něco nového dozvíte, občas autorka chytře nepřeložila některou z frází, abyste
byli nuceni vlézt do google překladače, a po zjištění překladu
jste jen obdivně, a skoro zamilovaně vzdechli.
Zřejmě se ptáte, kdo je onen
„žabák“, kterého zmiňuji v předchozích odstavcích. O tom
je vlastně celý příběh. Onen "žabák" má jméno Jean-Luc, je to
pohledný Francouz, raketový vědec, a hlavně, romantik každým
kouskem své duše.
Se Samanthou se poznali v roce 1989, když byla se svou kamarádkou na výletě po Evropě. Při návštěvě
Paříže se poznali v jedné z místních restaurací, a i když se
to možná nezdálo, šlo o lásku na první pohled. Po krásných
chvílích se opět dívky musely vydat na cestu, a Samantha nechala
stát Jean-Luca na nádraží, ze kterého odjížděla.
Po dvaceti letech však Samantha, která
se rozvádí, má dluhy, nemá děti, a nemá práci, objevila sedm
dopisů, které jí po jejím odjezdu Jean-Luc psal. Romantické.
Plné lásky. Proto se rozhodla jej znovu vyhledat, to však
netušila, jak se jediným stisknutím tlačítka "enter" změní její
život v dobrodružství, ve kterém pozná opravdovou lásku.
Samantha |
Přečtěte si knihu. Protože
to, co prožila Samantha si myslím, že je trošku vzácnost. Nechci
tady teď ale nikoho osočovat. A navíc, tak odpočinkovou četbu jsem v ruce
už dlouho neměla. Kniha se četla lehce, nemuseli jste nad
ničím přemýšlet, jen jste prožívali příběh spolu se
Samanthou, a občas jste si řekli, jak může být život
nespravedlivý, nebo události příliš pomalé a komplikované. Ale
všechno to prožijete. Já vám všem přeji, abyste si taky našly
svého „žabáka“. :) A jak napsala Samantha: "Toujours l'amour! Encore l'amour!"
Chci poděkovat nakladatelství JOTA za
recenzní výtisk,
a za možnost recenzovat tak překrásnou knihu.
Weby, které stojí za to navštívit:
Zdroj obrázků: jota.cz, samanthaverant.com, google.cz
pěkná recenze :-)
OdpovědětVymazat