© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

12. 4. 2016

Pozdrav z Barcelony!

Srdcovka
Po dlouhé době jsem zase udělala důležitou investici a koupila si knihu. A co jiného si já můžu kupovat než krimi. Takže když jsem viděla zářivý obal nového vydání knihy Tanečník od Jefferyho Deavera, a mimoto si přečetla úryvek, kniha okamžitě putovala do mého vlastnictví.



Slovenská kniha od Evy Urbanikové
S tím souvisí obava, že tady zřejmě neuvidíte recenze na nic jiného než Deavera. A ještě jsem si koupila knihu ve slovenském jazyce (mám slovenštinu hrozně ráda), takže tady bude recenze i z tohoto soudku :).













*
*
*
*
*

Jo a s tou Barcelonou si dělám legraci, na fotce je část budovy (zapomněla jsem ale jaké), která jako puzzle stojí v obchodním centru v rámci výstavy PuzzleMania, najdete tam spoustu světově známých budov postavených ze 3D puzzlí :)

Mějte se krásně! :)

Andy

11. 4. 2016

Na dně podle mužů

Víte, já se nad tím už dlouhou dobu nepozastavuju, považuji to za promarněný boj s něčím, co stvořila příroda. Ale sakra chlapi! To musíte vracet zpátky všechno, kde na dně zůstala aspoň troška, která je dle vašeho názoru ještě k užitku?!

Nerozumím tomu, proč to muži dělají. Přisuzovala jsem to lenosti. Ale poté jsem to začala považovat za naprosto přirozenou součást mužova života. Čímž nechci tvrdit, že ženy to nedělají (nicméně takové informace nemám).

Je až s podivem, kolik toho doma takhle nacházím. Když ráno vylezu z postele, chci si udělat cereálie, celá rozespalá se sehnu do lednice pro mléko, a vytáhnu krabici, kde zbyly asi čtyři kapky. S nadávkami a ulepenýma očima proklínám boha, co mi to dělá, jestli jsem jako něco provedla.

Když už si tedy obstarám novou, plnou krabici od mléka, tak hmátnu po celeáliích, a vytáhnu podezřele lehký sáček, na jehož dně se třpytí samotné dno. Vzácně bývá pokryté asi sedmi zrníčky, a když mám štěstí, najdu tam ještě jogurtovou směsku. 

A když mám žížeň, a hledám lahev, ve které mám rozdělanou vodu s ..... (doplňte podle své chuti), zjišťuji, že dohlédnu opět až na dno, kde se třpytí asi centimetr tekutiny.

Samotnou metu celé této pyramidy už tvoří jen jedna jediná tabletka v platíčku od léků na alergii, bolest hlavy nebo doplňků stravy. A jelikož já kupuji potřebné věci do domácnosti tehdy, když je nevidím, je strašný, když ty krabičky pořád leží v šuplíku, ale jsou prázdné, a já ve chvílích nouze a utrpení nemám po čem sáhnout.

Pořád na tom ale nejsem tak špatně, můj muž mi aspoň, jak vidíte, něco nechá. Moje známá má muže, který má již své pravidlo, že naprosto prázdná krabice od mléka patří zpět do lednice.

A brát tohle s nadsázkou je těžší, než křičet na celé kolo, ale já to dokázala!

Políbení posílám těm mužům, kteří na dně nic nenechávají. A těm ženám, které to buď trpělivě tolerují, nebo své muže změnily.

Andy

7. 4. 2016

O pomíjivosti života v počítači

Před měsícem mi v notebooku odešel harddisk. Záchrana dat žádná. Moje filmy jsou pryč. To není nic hrozného. Můj životopis je pryč. Ale teď mám lepší! Ale co je nejhorší: moje básně jsou pryč.

Po každé dokončené básni jsem stiskla na klávesnici CTRL+S a byla pyšná na další perfektní kousek v mé sbírce. V básních jsou pocity. Myšlenky. Samozřejmě moje. Když jsem nadávala na loňské léto, kdy bylo vedro jako kráva, napsala jsem báseň o hřbitově a černé vráně. Když jsem nostalgicky vzpomínala na dětství, napsala jsem báseň o kolotoči a radosti. Když jsem trpěla v období PMS, napsala jsem o předražené zmrzlině a světové nespravedlnosti. A všechno to, co jsem prožívala, je nenávratně pryč, kdesi v éteru (v tom lepším případě).

Snažím se vše brát pozitivně. V této strašné události, kdy mi zmizelo jako lusknutím prstu 30 básní, jsem si řekla pár věcí. Za prvé: všechny tyto básně byly aspoň jednou poslány do literární soutěže, a ani jednou se neumístily. Což je jasný ukazatel, že všechny moje verše stály úplně za ho*no a je nutné stvořit nové, lepší. Za druhé: odteď si je budu psát ručně. Protože ty papíry se mi jen tak neztratí, pokud mi je někdo nehodí v záchvatu úklidu do rozžhaveného kotle, nebo mi je v záchvatu hravosti neodnese pes. A za třetí:

Z-Á-L-O-H-O-V-A-T! 

 

31. 3. 2016

Knižní šmejdi

To, že existují šmejdi, kteří nabízí důvěřivým lidem supervyhřívané deky, neuvěřitelně úžasné hrnce či žehličky s výkonem z vesmíru, víme všichni. Ale že se najdou šmejdi i v knižním světě...

Před půl rokem jsem se přes internet zaregistrovala do Knižního klubu. Všichni (ne)knihomolové víte, o co jde. Podmínkami členství je zakoupit si pětkrát ročně jeden titul z katalogu, pokud ne, tak vám nějaký vybereme sami. OK? Fajn.

Jenže!

Dnes mi volal milý pan přepravní z České pošty, že mi stojí před barákem s balíčkem a s dobírkou 348 Kč. To si děláte legraci ne? Samozřejmě jsem na to málem kývla, protože jsem si myslela, že jde o jinou objednávku, kterou jsem skutečně udělala, ale poté mi docvaklo, že cena nesedí. Takže pane přepravní, šup s tím na poštu a zpátky odesílateli. Ještě jsem si spěšně vyžádala jméno odesílatele. EuroMedia Group → Knižní klub.

Pak jsem si do googlu zadala heslo "nevyžádané zásilky", a nestačila se divit. Uviděla jsem odkazy vedoucí na Českou obchodní inspekci, a nestačila se divit. Uviděla jsem tu hordu diskuzí o Knižním klubu a nemožnosti zrušit členství dříve než po dvou letech a nestačila se divit. A pak jsem si pročetla podmínky členství, a nestačila se divit, jak tam nějak zapomněli připsat, že titul, který nám teda sami vyberou, budeme muset zaplatit, přece oni nám prokázali super službu tím, že za nás vybrali bestseller, zabalili nám jej a poslali.

Po ne moc slušném a skoro polovýhružném e-mailu pro klub mi přišla tato zpráva:

Vážená paní * * * *,

děkujeme za Váš e.mail. Na základě níže uvedené žádosti bychom Vám rádi vyšli vstříc a Vaše členství jsme k dnešnímu dni ukončili. 

S pozdravem a přáním příjemného dne
* * * *

Neví, kde vzali žádost, to byl prostě nasraný e-mail.

Kdo máte zdravý rozum, tak do knižního klubu nelezte, nemá to smysl. Při jejich podmínkách je to to stejné, jako kdybyste vyplázli za členství dva tisíce a potom dostali pět knih zadarmo. No stojí to za to?