© Ad-Libri. Používá technologii služby Blogger.

Kontakt

Archiv

20. 4. 2014

O autorce

Po světě chodím se jménem Andrea. Není to teda jméno, kterým bych se všude chlubila, upřímně jej vůbec nemám ráda, ale co se dá dělat, tatínku, tímto ti děkuji že ses zhostil té příležitosti pojmenovat řvoucí a modré dítě třesoucí se zimou tímto jménem.

Je mi 21, mám ráda život, lidi kolem sebe. Poslední tři roky jsem se docela změnila a myslím, že to neni ještě úplně u konce. Vždy jsem totiž byla takový tichý člověk, ostýchavý, stydlivý. Zlom nastal, když jsem poznala svého nynějšího partnera, začala jsem se více projevovat, více vážit sebe sama a stal se ze mě lehký extrovert. Což si myslím, že je super. Dokážu se rozpovídat o čemkoliv, ale taky umím velice trpělivě poslouchat ostatní.

Do svých devatenácti jsem bydlela se svou rodinou ve vesnici na východě republiky. Život na vesnici mi hodně dal, zábavu, zkušenosti, takovou bezostyšnost, reálný pohled na věci, a odolnost (u hospodářství vidíte smrt často a většinou ji zapřičiníte, co si budeme povidat). Na podzim roku 2014 jsme se s partnerem sestěhovali do malého bytečku v Praze a právě v něm žijeme i teď.

Od malička jsem vyrůstala s knihami. Vzpomínám si na svou první knihu - byla to encyklopedie. Strávila jsem v ní strašně moc času, fascinovaná všemi fakty týkající se vědy, přírody, lidského těla, vesmíru a já nevím čeho všeho ještě. Myslím že takhle se moje mamka nevědomky elegantně vyhnula problematice probírání ženského dospívání, všechno bylo v encyklopedii samozřejmě. Od té doby jsem knihy milovala, v domě rodičů je pořád taková menší knihovnička (no, troufám si říct i knihovna) se všemi těmihle stoletými společníky mého dětství. Strašně ráda jsem i předčítala, což ráda dělám doteď, četla si nahlas, jako malá jsem dokonce napodobovala ty, kteří mluví v dokumentech, strašně jsem je obdivovala, takže jsem si vzala nějakou knihu o zvířatech, zalezla si někam kde jsem byla sama, a snažila se číst tak precizně a šikovně, a hlavně zvučně, jako ti muži či ženy v těch dokumentech. Četba byla moje vášeň, i na základní škole samozřejmě, potom přišla střední škola a s ní i nejneoblíbenější termín "povinná četba". Díky této četbě jsem poznala nádherná díla, úžasné styly psaní, koncepce, i doby, ve kterých byly knihy napsány, a od té doby jsem četla ještě víc. Od povinné četby jsem přešla plynule ke krimirománům, psycho, thrillerům, a začala i psát knižní blog. Není to tak dlouho, ale jsem za to ráda, protože mám potřebu předat svoje znalosti dál.

Mám moc ráda literaturu. Hrozně ráda píšu, zvláště pak fejetony, básně a úvahy, to je moje. Jednu dobu jsem dokonce přispívala i do soutěží, snad jsem se dokonce umístila před dvěma lety, a zase se k tomu ráda vrátím. Jedna moje známá mi řekla, že mám "dar slova", což teda si nemyslím, ale hrozně ráda si hraju se slovíčky, verši, humorem v textu, psaní je moje vášeň. Ale potenciál pro napsání vlastní knihy na sobě teda fakt nevidím :D.

Jsem člověk přátelský, upovídaný, hodně tvrdohlavý, a docela nešikovný. Zakopnutí či bouchání se do hlavy je moje specialita. Moc ráda se kamarádím, navštěvuji ráda různé akce (ne chlastací, ale kulturní), a jsem strašný pedant na spisovnou češtinu. Přičemž teď to je pro mě docela problém, protože po odjezdu do Prahy kde teď žijeme s přítelem, jsem získala takový "středočeský" akcent, vím, že mé rodině to vadí, tak se snažím si na to dát pozor, ale je to pro mě čím dál těžší se přiznám. Abych mluvila tou hezkou spisovnou řečí, kterou slyšíte na ČT24 v Událostech, to se musím hodně snažit a vědomě se kontrolovat.

Jsem prostě svá, nestydím se, a jsem spokojená. :) Jo a hrozně si přeju mopsíka a vlastní tyč na pole dance. Taky moje vášeň. :)


Více o mně také v článcích:
Blogger tag
21 faktů z knižního světa Andy

0 komentářů

Okomentovat

Děkuji Vám za každý názor, připomínku či nápad :)